UKÁZKY Z KNIH

Ignorant

Nikola Francová

1.
"Mohl byste prosím objet tu zácpu?" Kelly se naklonila k postaršímu řidiči. Ten však její vřelé přání nevyslyšel. 

"Ne, nemohl! Pokud jste si nevšimla, trčíme v zácpě!" drze odsekl, aniž by se na ni podíval. 

"To je snad zlý sen," mumlala si. Dnes mají s manželem tříleté výročí. Měla v plánu mu uvařit dobré jídlo, vykoupat se, umýt - už týden nemyté vlasy. Oholit se - všude. Ale takhle nestihne nic a její intimní partie už nějakou tu depilaci potřebují, uvědomila si fakta. S tím křovím se před Oleem nemůže ukázat. "Tady máte, zbytek cesty dojdu pěšky," hodila bankovky na sedadlo a pádila domů. Než trávit čas s takovým otravou, radši se proběhne. Utíkala, co jí nohy stačily. Kvůli vydatnému dešti měla vlasy zplihlé a přilepené po celém obličeji. Jak si je dávala stranou, rozmazala si líčení, takže pod očima jí zůstaly tmavé čmouhy, jako by proletěla komínem. Najednou se před ní objevil muž vyšší postavy. Uhnula z jeho dráhy, ale stalo se něco nečekaného. Vymkla si nohu. Střetu se již nedalo zabránit. "Pozor!" křikla. "Pomoc!" chytila se ho, ale on její dotek nečekal a ztratil stabilitu. "Omlouvám se," řekla, když dopadla na jeho tělo. Provinile se na toho chudáka dívala z vrchu. Víčka tiskl k sobě pod návalem bolesti a chytil se za hlavu. 

"Do prčic, jsi normální? Proč jsi do mě strčila?" doslova ji od sebe odhodil a sám, bez její pomoci, vstal. Chvilku čekala, zda k ní natáhne ruku a pomůže jí na nohy, ale kde že. On se staral jen o svou drahocennou osobu. Postavila se a dívala se na něj, jak si čistí tričko. "Pane Bože!" vykřikl zděšením, když se na ni podíval. "Dneska je slet zombii?" zakryl si oči. Nemohl se dívat na tu hrůzu. Roztáhl prsty a skrz ně špehoval. "Vláda vyhlásila únik nebezpečné látky, která z lidí dělá mutanty?" 

"Co?" absolutně netušila, o čem mluví. 

"Viděla jsi se dneska v zrcadle?" posmíval se jí. 

"Mám snad něco mezi zuby?" roztáhla rty do koňského úsměvu. 

"Tak tohle by byl ten nejmenší problém. Tohle," zakroužil rukou před jejím obličejem, "je tvůj největší problém." Kelly se naklonila dozadu. Netušila, co dělá. Neměla ani páru, o čem mluví a vůbec se jí nelíbilo, jak podivně se usmívá. Dívala se na jeho domýšlivou tvář. Viděla, jak se mu pohybují úzké rty, ale nerozuměla jedinému slovu. Stáhla obočí a kroutila hlavou ze strany na stranu. "Hele, Punťo." Zarazila se nad jeho oslovením. Prohrábl si blond vlasy a podíval se do skoro stejně modrých očí, jako má on, "kašlu na tebe, jdi se domů trochu upravit," s hlasitým smíchem odešel. Nechal tam Kelly stát, aniž by řekl něco srozumitelného. Pak si uvědomila, co měla v plánu a zas se rozeběhla směr domov. 

Kelly se živila jako spisovatelka. Některé její knihy byly dokonce i zfilmovány, ale i přes všechno bohatství, zůstala sama sebou. Nikdy si nepřipadala jako zbohatlice nebo celebrita. Na škole patřila mezi střední třídu. Známky neměla nejlepší, ale zvládla to. Uměla zabrat, když jí teklo do bot. Pak potkala Oleeho a zamilovala se na první pohled. Půl roku poté se vzali a ona byla spokojená. Ke štěstí jí chybělo už jen miminko, ale Olee ještě nebyl připravený. Po vstupu do domu, hodila rozbité boty na zem a bosky přešla do své ložnice, aby se mohla umýt. Na podlaze po ní zůstaly ťápoty od špinavých nohou. Jenže když procházela přes halu ke schodišti, skrz okno zahlédla něco, co jí donutilo zastavit. Se slzavýma očima koukala do bazénu. Její manžílek si užíval s nějakou flundrou. Hlasitě se smáli, při tom se k sobě tulili a líbali se. Srdce měla až v krku, slzy jí zaplavily tvář a make-up se roztekl ještě víc. Tohle bolelo a hodně. Hlasitě vzlykla a utřela si slzy. Srdíčko se dalo bolestivě do pohybu. Stal se z ní kámen, ale jen do té doby, než poznala, s kým že jí Olee podvádí. "No to snad ne," bolest se ještě zvětšila. Její dva nejbližší ji zradili. Říkala si proč. Chtěla onu zradu pochopit, ale na tuhle rovnici nebylo řešení. Olee si užíval s její, o pět let mladší, kamarádkou. Věřila jí. Mluvila s ní o intimnostech mezi ní a manželem a ona udělala něco tak hrozného. Najednou v sobě měla hromadu vzteku, který se nedal 6
zahnat ani deseti lety terapie. Nechala se jím pohltit. Roztáhla nozdry a funěla jako rozzuřený býk. Tvrdým krokem šla rovnou za nimi. Stoupla si na kraj bazénu s rukama na bocích a podupávala nohou. 

"Neruším jen tak náhodou?" Jakmile ji spatřili, lekli se stejně jako ten cizinec, kterého srazila. Odtáhli se od sebe a začali se obhajovat. 

"Kelly, Ňuňátko. Tohle je celé úplně jinak," zkusil sladké řečičky. 

"Já jsem jen...," ozvala se ta zrádkyně. 

"Strkala kozy do huby mému manželovi," dokončila za Jean větu. "Šukáš ji v bazénu, zatímco se mnou se zmůžeš jen na misionáře?" zařvala, až se dům otřásl v základech. "To kvůli němu sis nechala udělat nový kozy? Aby ti je mohl žužlat?" kmitala pohledem z jednoho na druhého. Nejradši by oba dva utopila, ale ztratila z té zrady všechnu sílu. 

"Kell, mrzí mě to," zkusil hrát na city. 

"Strč si tu omluvu někam. Máte půl hodiny, abyste odsud vypadli. Pokud se vrátím a vy tady budete, zavolám policii," otočila se. Byla na sebe hrdá, jak vše zvládla bez jediné slzičky, ale rozervalo jí to na malé kousky. Najednou se za jejími zády ozvalo: "Já tady taky bydlím!" ten zmetek měl ještě tu drzost. 

"Už ne, miláčku. Tenhle dům jsem koupila za své peníze. Je psaný na mě. Pokud tě budu chtít vyhodit, a že já chci, udělám to. Takže začni balit," ukázala na hodinky. "Čas se krátí," potom už definitivně odešla. Usmívala se. Přitom se jí chtělo strašně moc plakat. Držela všechny emoce v sobě, dokud nenastoupila do svého vozu. Tam se jí rozklepala brada a začala hlasitě vzlykat.

2.

"Miluji tě, má lásko." 

"I já tebe." 

"Nikdy tě neopustím. Ty, já, napořád." 

Sladké usmíření dvou hlavních hrdinů z romantického filmu přerušilo vzlykání - až chroptění dívky, jež také věřila, že ona a on budou navždycky, ale realita ji zradila a poslala do světa zármutku a sebelítosti. 

"Ty zmetku prolhanej!" na obrazovce přistály čokoládové bonbony. Kelly si zakryla obličej dlaněmi a spustila hrozný pláč. "Všichni chlapi lžou," zavrtala se pod deku, z níž se ozýval uši rvoucí pláč. Vypadala hrozně. Oči měla, jako by se poprala s Kličkem. Kdyby si vyždímala vlasy, mohla by si na té mastnotě smažit řízky a mezi zuby se ukrývaly kousky čokolády. Páchla víc než dobytek, ale jí bylo vše fuk. Ztratila chuť do života. Chtělo se jí umřít kvůli chlapovi, který ji podváděl určitě víc jak jednou. Byla sice pravda, že se o sebe moc nestarala. Nikdy nebyla na fintění. Dala by se popsat spíše jako přírodní typ, ale Olee si nikdy nestěžoval. Kdyby něco řekl, začala by pracovat na změně. Ne, on musel hned ojet první, která se naskytla. Když si vzpomene, kolik toho Jean řekla, šly na ni mdloby. Rozebírala svůj soukromý život do detailu se ženou, která moc dobře věděla, jak velkého ho má její manžel. "Do pekla s nimi!" vykřikla a zas bulela, což dělala poslední tři dny v jednom kuse. Musela se hodně činit, aby rozvod proběhl v co nejkratší době, ale podařilo 9
se. Šest týdnů potom, co nachytala Oleeho v bazénu, byla svobodná. Když se vrátila domů a Olee tam nebyl, cítila se ve vlastním domě cize. Jako by jí zbyl jen ten dům a domov se vytratil společně s manželstvím. Zůstala sama. Neměla nikoho jiného než manžela, přítelkyni a práci. A o tu nejspíš také přijde, protože nebyla schopná napsat jediné slovo. Její nový román stál, zatímco dny do dokončení se krátily. Potřebovala nový rozměr. Něco, co by ji dostalo zas do povědomí lásky, a to určitě nebudou romantické filmy, které komentovala stylem: "Jsi naivní kráva, stejně ti ojede kámošku. Bože, ty jsi takovej moták, strč si hlavu do konečníku. Holka, měla bys vědět, že když nezasune do tebe, zasune do jiný. Jsi jen jeho rohožka." A mnoho dalších urážek na herce. Když zradila láska jí, jako by neexistovala vůbec, a hlavně pro nikoho. S Oleem si myslela, že vše bude přesně takové, jako ve filmech, na které koukala, ale ne... Byla na omylu. Její život se bořil. Nezbylo nic, co by v ní dokázalo probudit romantiku. "Nejsem doma," řekla mobilu, když začal vyzvánět. Jenže ten jí ignoroval a vyhrával dál. "Co na mě řveš!" strhla si deku z hlavy. S rudýma očima se podívala na displej, ale jelikož neměla brýle, nic neviděla. "Ano, Mcdownová," představila se. Bylo jí jedno, že na druhé straně někdo je a mohl by být veledůležitý. Vysmrkala se jako slon do trička, které ze sebe sundala, když si ho umazala. Ta holka byla královna všech prasat.
"Ahoj Kelly, tady Emma." Emma, Emma, Emma. Ať přemýšlela, jak přemýšlela, nevzpomněla si. "Neznám žádnou Emmu, takže sbohem," už chtěla zavěsit. 

"Počkej. Emma z penzionu Přírodní krása, domlouvaly jsme se, že bys tu mohla vést ten kroužek pro začínající pisálky," připomněla se paní. Na to tak měla ještě náladu. "Četla jsem o tvém blížícím se rozvodu. Je mi tě líto, ale Olee se k tobě stejně nehodil. Bylas pro něj moc obyčejná." Co je ta ženská sakra zač, a co mělo znamenat, že je obyčejná? Ona není... Ale co si namlouváš, jsi troska. Snížila si sebevědomí na bod mrazu. 

"Dík, hned je mi líp," řekla ironicky, "ale stejně tě neznám, asi jsem musela být zfetovaná, nebo zlitá, když jsme spolu mluvily," bylo jí jedno, co řekla, hlavně že se té otravy zbaví. Jenže se dost pletla, pokud si myslela, že to bude tak lehké. 

"Ano, pravda. Trochu jsme se zřídily, ale já si vše pamatuju, takže tě čekám zítra v osm večer. Už budu muset letět, právě přijel můj nevlastní syn, který mě strašně moc miluje a já jeho vlastně taky," v hlase měla samou ironii a zavěsila, aniž by si Kelly aspoň trochu vzpomněla, kdo ta žena byla. Ale zněla sympaticky. Rozšířila rty do ohromného úsměvu.

"Mám ještě jednu kámošku a ani o tom nevím." To znamená jediné. Musí začít balit. Vyletěla z postele, ale když se ucítila, zvolila prvně sprchu a pak až balení.

BRIAN 

Uběhla dost dlouhá doba, kdy naposledy navštívil svého otce a jeho milovanou čarodějnici, která si podle něj vydupala tento penzion plný přírodních hovadin. Ale bohužel tentokrát se neměl na co vymluvit. Jeho otec si zjistil, co budou dělat Brianovi kamarádi, a dokonce i, že nemá žádnou přítelkyni, se kterou by chtěl strávit víkend. Znechuceně se usmál na macechu. 

"Ahoj, Briane," pozdravila ho s milým, ale hraným úsměvem. 

"No nazdar," celý schvácený usedl do křesla. "Jsem tu. Na tvé přání, tak tě prosím, nehraj si na otce. Z toho už jsem vyrostl." Očekával otcovský proslov, tak ho radši zastavil dřív, než se tak stalo. 

"Ano, jsi. Ve dvaceti sedmi letech už bys mohl mít rozum, ale ten ty nemáš. Jediné, co tě zajímá je, jak zasunout." Muž, jenž byl synovou přesnou kopií, se podíval do jeho modrých očí, které jako jediné zdědil po matce. 

"Jsem svobodný, můžu si dělat, co chci. Na rozdíl od tebe," s posměškem se podíval na macechu, jejíž rudé vlasy zářily víc než celá kancelář. Možná by mu tolik nevadila, kdyby nebyla stejně mladá jako on. Nebyla ani ošklivá. Tvář bílá jako porcelán, plné rty doplnila rudou rtěnkou a veliké zelené oči si uměla krásně nalíčit. Ale byla vypočítavá mrcha... Podle něj. 

"Nebudu tu řešit tvůj soukromý život. Pozval jsem tě sem, protože potřebuju, abys to tu pohlídal. Odlítám na měsíc do Evropy a nechci tu Mušličku nechat samotnou," objal ženu kolem pasu. 

"To ti jí mám jako hlídat?" vyletěl z křesla. Ne, nebude trčet v nějakém přírodním pajzlu celý měsíc. Má své plány a tohle do nich nezapadá. 

"Ne, ona je hodná holka, ale všechno prostě sama nezvládne. Uzavřeme dohodu. Pokud jí nepomůžeš, tak ti zablokuju kreditky, zabavím auto i dům. Zůstaneš soběstačný. Už žádné rozhazování mých peněz," řekl v naprostém klidu, zatímco Brian pěnil vzteky. Chtělo se mu řvát. "To nemůžeš. Ty ses zbláznil, ale já vím, kdo v tom má prsty. Ona!" ukázal prstem na Emmu. "Vymyla ti mozek. Skáčeš, jak píská, protože tě zmanipulovala." 

"Tak a dost!" ozvala se Emma. "Já taky nejsem nadšená, že tu se mnou budeš, ale jde o přání tvého otce. Na rozdíl od tebe, já mám k němu nějakou úctu. Ty jsi jen ubohej flákač. Chováš se jako by ti bylo patnáct. V životě jsi nesáhl na práci a vše za tebe řeší tatínek. Bože, bude ti třicet, krásnej nebudeš pořád," už měla dost jeho urážek. Ona nebyla zlatokopka. "Zatím mi ta krása k životu stačí!" zařval z plných plic těsně před tím, než prásknul dveřmi. 

"To je takovej parchant," zavrčela Emma. "Neboj, už se na tom pracuje," dal mobil k uchu. "Banka, dobrý den. Měl bych pro vás jeden úkol. Okamžitě zablokujte mému synovi všechny kreditky."

3.

"Promiňte pane, ale vaše kreditní karta je zablokovaná," mladík za pultem benzínové pumpy natáhl k Brianovi ruku, v níž držel onu kartu. 

"Jak prosím?" 

"Nejde s ní platit," vysvětlil prodavač. "Možná jste přečerpal limit," pokrčil jen tak rameny. Brian zrudl vztekem. 

"Ty jeden idiote! Tohle je platinová karta," opřel se o pult a naklonil se k němu. 

"To je možné, ale pokud nemáte peníze na kartě, zaplaťte hotově a poprosil bych, abyste odešel." Tohle byl docela velký problém, protože Brian u sebe hotovost neměl. Nikdy se necítil tak trapně jako nyní. "No, soudím dle vašeho výrazu, že nemáte ani hotovost, takže vraťte zboží a odejděte," napříč tomu, že se k němu zákazník choval jako hulvát, zachoval si svůj úsměv na tváři. 

"Ani mě nehne, blbečku," drcl do plechovky limonády a odešel. Nechápal, jak je možné, že mu nevzali kreditku. V tohle musela mít prsty banka. Nasedl do svého Rolls royce bílé barvy se stahovací střechou, nasadil si sluneční brýle, jejichž cena by se radši neměla říkat nahlas, a s odpichem se rozjel. Okamžitě volal bance. 

"Dobrý den, pane Brooksi. Čekal jsem na váš telefonát. Pokud voláte kvůli kreditkám, tak si promluvte s otcem. On je nechal zablokovat," nenechal Briana nic říct a už mu vše napráskal. Brian bez toho, aby cokoliv řekl, típl hovor, šlápl na plyn a jel přímo za tím, co si říkal jeho otec. "Otče," řval na celý svět. "Kde jsi ty proradný zrádce!" 

"Ahoj, synku. Taky tě rád vidím," v klidu scházel schody. Kolem paže měl zavěšenou Emmu, která se neubránila úsměvu, když ho viděla. 

"Zablokovals mi kreditky?"

 "Ano," v ještě větším klidu řekl. Prošel kolem něho. "Jo," vrátil se, "ještě jsem zapomněl říct, že tvůj dům se stal nedostupným. Právě teď ti mění zámky," podíval se na hodinky. Brian otevřel pusu dokořán a roztáhl ruce. "A za raz, dva, tři," ukázal ven, "ti odvezou auto." Brian se prudce otočil. Když zjistil, že se jeho slova naplňují, rozběhl se ven. 

"Ne, ne, ne, ne, ne!" proletěl dveřmi a dohadoval se s odtahovou službou. K smrti naštvaný se vrátil zpět. Našel otce a tu stvůru, co si říkala Emma, v jídelně. "Dobře, Scotte," začal otci říkat jménem. "Co po mně chceš?" posadil se k nim celý zadýchaný. 

"Už jsem ti to řekl včera, synu," usrkl z hrnku. Díval se na syna a jakoby viděl sebe, jen on měl více zodpovědnosti. Tak si říkal, kde udělal chybu, že se Brian chová jako zmetek. 
"Scotte, nemám čas tu být celej měsíc. Mám svoje plány." "Ano. Párty na Ibize s kamarády, co tě jen využívají kvůli penězům a holky na jednu noc," utrhl kousek pečiva a vložil ho elegantně do úst. 

"Vím vše, synu." Slovo synu zdůraznil. 

"No a co! Sakra, jsem dospělej, můžu si dělat, co chci. Nemám ženu, ani děti, tak proč bych si neužil," zasmál se. Už se viděl na Ibize. V hlavě mu hrála hudba a kolem něho se motaly sexy prdelky. 

"Možná by ti žena a dítě prospěly." Ta slova Brianovi otrávila krev. Na jeho imaginární párty právě vtrhli teroristé a vše zničili. "Fuj, dej pokoj," celý se osypal. "Popravdě, na tohle nemáš právo. Mám své dědictví...," 

"Nad kterým nemáš moc, dokud nebudeš ženatý minimálně rok." Brianova matka asi tušila, jak se bude jeho život po jejím odchodu vyvíjet. Proto dala tuto podmínku do dědictví. 

"Omluvte mě, včera mi přijela velevážená návštěva. Musím ji jít pozdravit," Emma vstala od stolu, políbila svého miláčka a odebrala se na bar. Scott ji pozoroval s úsměvem. 

"Co na ni vidíš? Chce jen tvoje prachy," sedl si jako největší frajer. Také zkoukl Emmu. Právě přišla k baru, kde zády k němu stála se svým hostem. Pozvedl jeden koutek, když si pomyslel, že ten host má vážně sexy zadeček. Přesně takový, jako by viděl na Ibize. 

"Koukám, že se ti má přítelkyně nelíbí. Takže to udělám takhle: Ty tu zůstaneš a pomůžeš jí. Pokud mi Emma řekne, žes dělal blbosti a je s tebou nespokojená, nedostaneš zpět ani cent," nechal jídlo jídlem a pozoroval synův obličej. Jak mu mizí úsměv z tváře, jak kulí očí, jak pomalu a jistě otevírá ústa šokem. 

"Víš, jaká bude moje budoucnost? Stanu se bezďákem. Tohle nemůžeš myslet vážně!" Dle otcova výrazu, poznal, že všechno myslí víc než vážně. "Ty vole, táto. Ta ženská mě má ráda asi jako já ji, tohle nebude fungovat." 

"Snaž se. Jde přeci o tvoje prachy, tvůj dům a tvoje auto," kladl důraz na tvůj. Brian se jen ušklíbl, ale věděl, že není východisko. Musí na tu hru přistoupit. Měsíc. Jen jeden měsíc a mizí na Ibizu. Bude mít svůj život zpět a nic ho nebude narušovat. Ani otec a ani jeho prachů chtivá přítelkyně. Než se vynořil ze svých myšlenek, otec odešel. Zhluboka se nadechl a s falešným úsměvem šel za Emmou. Poklepal jí na rameno. Když se k němu otočila i se svou společností. Vzaly mu všechna slova z pusy. Tohle snad nebylo možné. Zombieland se vrátil. Ona je přeci ta čarodějnice, co ho srazila k zemi. Také ho poznala. Na takového magora nezapomene. 

"Chceš něco, Briane?" řekla Emma, když dlouho mlčel a jen koukal na Kelly.
"Si snad děláš prdel? Ty mě sleduješ?" Kelly na sebe ukázala prstem a rozhlédla se. 

"Mohl by ses chovat slušně? Kelly je můj host, tak se zklidni," napomenula ho macecha.

 "Co jsi chtěl?" odsekla. 

"Zůstávám tu. S čím budeš potřebovat pomoct," nechal Kelly být a věnoval se rudovlásce. 

"Chybí mi personál, takže...," 

"Co? Děláš si kozy! Já myslel, že jde o to, abych tady hlídal, ne ti dělal poskoka!" zvýšil na ni hlas. Ne, odmítá se ponižovat. 

"Hele, frajere. Ty potřebuješ prachy a já ti nabízím práci. V normálním světě se musí makat!" vstala z barové židle a dloubala mu do pevné hrudi. Držel se za ni, když mu dlouhé nehty zaryla do kůže. Jen měsíc a bude mít svůj život zpět. Vzchop se. Ibiza, Ibiza, vole, říkal si vzduchu. 

"Dobře," potupou se scvrkl. 

"Jdi do kuchyně, tam tě zaměstnají," otočila se k němu zády. Jenže on tam dál stát a koukal na Kelly. Nemohl ji pochopit. Měla na sobě obyčejné pánské džíny a tričko. Tohle se k ní nehodilo. A ty vlasy! Proč si je nerozpustí? To hovno na hlavě by nejradši ustřihl. Bože a ty brýle. Hnus! Hnus! Hnus! Kroutil hlavou. Takové tělo si nezaslouží, aby ho vlastnila obluda. Přitom by se stačilo jen trochu upravit. Nemusela by vypadat jako bubák. "Potřebuješ ještě něco?" obočí jí vyletělo až do stropu. 

"Ne, už radši nic," s rukama v kapsách odešel. 
"Tak tohle byl můj nevlastní syn. Strašnej vůl. Vůbec nevím, jak s ním přežiju celej měsíc. Ten můj se musel zbláznit, když si myslí, že bychom tu mohli spolu fungovat," Emma se rozpovídala, jako by se ty dvě znaly měsíce. 

"Ale je hezký," špitla stydlivě Kelly. 

"Ano. Jen se chová jak idiot. Odkud se vy dva znáte?" naklonila se k ní a šibalsky mrkla. Chovala se, jako by se znaly roky a ne jen pár minut. 

"Neznám ho, jen jsem do něj tak trochu narazila. Nechoval se dvakrát mile," pokrčila rameny a usrkla z hrnku s čajem.

"To on ani neumí. Nic si z toho nedělej. Probereme ten kurz a Briana neřeš," vytáhla blok a hned začala navrhovat různé nápady. Ještě ten den se Kelly z novin dozvěděla, že její Olee čeká miminko s Jean. To ji zlomilo ještě víc. Vždyť nebyl na dítě připravený. Prosila ho několik měsíců a on stále odmítal. Jak je možné, že je Jean těhotná? Srdíčko jí prasklo na milion kusů a už nikdy ho nic neslepí. Popotáhla nosem a nabrala další lžíci čokoládové zmrzliny. Seděla po tmě v kuchyni a tiše plakala sama nad sebou. Náhle jí oslepilo světlo. Zastínila si oči rukou, zrovna když zaslechla něčí výkřik.

"Kurva, jsem se lekl," Brian se držel za srdce. Byl jen v teplácích, a ty mu visely zatraceně nízko na bocích. Kdyby nebyla smutná, slintala by po něm. Jo, a kdyby nebyl totální ignorant. "Nic horšího jsem tu potkat nemohl," pronesl kysele. Kelly si ho nevšímala. Jen narychlo stírala slzy, aby nic nepoznal. Prošel kolem ní. Všiml si zarudlého nosu, krvavých očí a trhaného dechu. "To ti někdo řekl, že jsi hezká, že brečíš?" vyndal z lednice několik ingrediencí a začal si chystat jídlo. Nemohl říct nic, co by jí rozhodilo. O to se postaral Olee. Shodil její sebevědomí ještě níž, než ho měla. "Tak se nebav, ale za tu ránu do hlavy si zasloužím aspoň jedno slovo." 

"Debile." Tady měl slovo. 

"Radši dál drž hubu." 

"Dej mi pokoj. Pokud mě chceš shodit, tak máš smůlu, už tě někdo předběhl," hodila po něm vražedný pohled. Nabrala vrchovatou lžíci zmrzliny a nacpala si plnou pusu. Čokoládovou hmotu měla všude. Brian se pousmál. Vytáhl roli papírových utěrek a šel k ní. 

"Když Šmoulové mají Šmoulinku, tak lidstvo má svou Šmudlinku," hodil po ní roli "Tak kdo tě nasral?" 

"Krom tebe?" 

"Co jsem ti udělal?" zapřemýšlel. 

"Trpíš krátkoblbou pamětí jako Dory z Nema?" čekala, co odpoví. "Jdu spát." 

"Trhni si."
Opřela se zády o dveře a ukázala mu prostředníček. Nestál jí ani za půl slova. 

"Nápodobně, Šmudlinko" zavolal, když už byla pryč.