NEMUSÍŠ!

Dagmar jsem poznala v jedné FB skupině, a když jsem viděla její knihu, která brzy vyjde, hned jsem si říkala, že tu musím mít. Ty lístečky na obálce se mě dotkly. Nemusím! Já vlastně nemusím nic, co nechci dělat. Pokud na mě tedy měla takový vliv pouze obálka, jak na tom budu po dočtení knihy?

A tak ,když přišla nabídka recenze, šla jsem do toho a nelituji.

O knize by se dalo říct, že je lehce feministická, přitom dost pravdivá. Docela by mě zajímalo, kdy se autorka dostala k nám domů, protože vše, co popisovala ohledně Kateřiny a její domácnosti, bylo jako přes kopírák u nás doma. Čtení jsem si užívala a šlo to samo. Nemusela jsem moc přemýšlet nad tím, kdo je vrah, jako u detektivek. Tohle byl příběh o životě dvou naprosto odlišných žen, které měly danou svou budoucnost a nikdy by je nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ale osud to měl naplánované podle svého. Musím se přiznat, že mi Marie byla silně nesympatická. Ten její pohled na české muže a celkový postoj k životu. K ní jsem si hledala dlouho cestu, ale našla jsem si ji, a nakonec si Marii oblíbila. Ukázalo se, že je to jen člověk a také má své slabosti. Nakonec mi jí bylo vážně líto. Ztratila samu sebe... úplně opustila své priority a odhodlání. A proč? To si musíte přečíst.

Dita, to byla kapitola sama o sobě. Vážně mě nepřekvapilo, jak to s ní nakonec dopadlo. Líto mi to bylo, ale znám takové případy a lidé prostě musí chtít, pokud nechtějí, nikdo s tím nic neudělá.

Teď ke Katce:

Hned na začátku mě upoutala první věta a dál už to šlo samo.

Druhá strana, tam padl první smích a já věděla, že ne poslední, protože ta rodina je stejná jako moje, vlastně stejná jako každá. Katka to hned ze začátku schytává ze všech stran a já ji můžu jen litovat a v duchu si říkat: Jo, tak tohle znám. Karla jsem si zamilovala, i když je to zmetek.

Čtení Katky mě bavilo čím dál víc. Její rodinný život je podobný mnoha jiným rodinám, a přesto je to jiné. Karel mě baví, přes to, že bych ho někdy přetáhla pánvičkou po hlavě. Po pár kapitolách se však musím přiznat, že se děj pomalu a jistě táhne. Pro mě to v jistou chvíli začínala být nuda. U Katky jasný rodinný stereotyp. Chápu, je to matka a její život je jedno a to samé dokola, takže mě nakonec mile potěšilo, co se stalo, i když se nic nestalo. Karla mám stále stejně ráda, snad ještě víc po tom rozhovoru před svatbou a napuštěné vaně s kávou. Jak je líný, tak dokázal, že umí být i pozorný. Jen škoda, že to nedělal častěji.

A pozor!

Jakmile mě to začalo trochu nudit, přišla část, která mě zas vrátila do chtivého čtení a která mě vážně překvapila, přestože jsem tak trochu tušila, že k tomu dojde. Autorka dobře odhadla, kam a kdy ji dát, aby to nabralo správný spád a čtenáře probralo.

Karel mi postupem času začal vadit víc. Jeho vtipy přestávají být vtipné a jen díky němu se Kateřina pomalu a jistě řítí do problému. Byla jsem moc zvědavá, jak tohle dopadne. Příběh mě opět vtáhl a já nedočkavě hltala každé slovo. Najednou se těším na obě ženy, jak to s jejími osudy autorka vymyslí. Postavy jsou tak reálné, že se mi před očima začalo dělat plátno a já jsem za to byla moc ráda. Vlastně tomu nasvědčuje i to, do čeho se Marie pustila, aby dosáhla svého snu.

Karel už byl dost nesnesitelný. To, jak Katce překazil krásný večer ve dvou, mě donutilo na chvilku přestat číst a jít si zakouřit. Snad nikdy jsem tolik nesoucítila s hlavní postavou jako v téhle knize. Tuhle knihu by si měl přečíst každý chlap, aby věděl, jak se k nám chovat... nebo spíš nechovat. V duchu skanduji a vytvářím transparent: Katko, jdi do toho!

Konečně nastává zlom, kdy se obě hlavní hrdinky potkají. Na to jsem čekala celou dobu čtení. Neustále jsem se ptala sama sebe, co je spojuje. Díky bohu za Katku, která otevřela Marii oči, a vlastně i za Marii a holky z firmy. Nebýt jich, Katka by to měla hodně těžké.

Největším překvapením se pro mě stává Richard. Nemůžu moc prozradit, ale jeho postava je napsaná jako jedna z nejlepších. Je to prostě tak typický chlap, že už to ani líp popsat nejde.

Moje poslední zalíbení, co jsem měla ke Karlovi, zmizelo. To, že vše věděl a nic s tím nedělal, naopak se choval ještě hůř, bylo srabácké. Jen to poukazuje na to, že tento vztah je vážně marný. Když to sakra všechno věděl, proč nebojoval? Proč něco neudělal? Proč to nechal zajít tak daleko? A jeho výmluvy tomu nasadily jen korunu. Vážně u mě ten chlap klesl až na dno.

Zato moje milovaná Kateřina se toho zhostila jako hrdinka. Ano, moc jsem si ji oblíbila a chtěla bych se s ní kamarádit. Klidně bych používala tu komickou angličtinu jako Jarmila, jen abych s ní mohla jít na pivo. Katka je vzorem nás všech žen, které máme stejné manželství jako ona.

Na závěr bych chtěla pochválit názvy kapitol.

Knize nemám co vytknout. Od obálky po poslední slovo jsem byla maximálně spokojená. Jde sice o nenáročný román, ale já se nasmála, uvolnila se a čtení si moc užila. Tohle je kniha podle mého gusta.

Postavy - reálné

Styl psaní - chytlavý

Obálka - překrásná  

Dávám 10/10 bodů